Fotogalerie / Historie

Kanciborek
Význam názvu není doposud jednoznačně logicky a věrohodně zdůvodněn. Vztahuje se nejen na název ulice, ale i na přilehlé okolí na skalnatém úbočí čtvrti Stařečka. Faktem je, že zde končil borový les, tedy konec borku, případně se vztahuje na často se zde vyskytující černou zvěř – Kance. Objekt, v němž se nyní nachází i Hospůdka Kančí borek, pochází z roku 1884 a je jedním z nejstarších domů v této části, původně zvané Herzánov. První Hospůdka na Kanciborku v tomto domě vznikla v roce 1991 a od té doby byla postupně různými provozovateli udržována v provozu v těchto prostorách domu až do roku 2012. Od roku 2011 prošel dům kompletní rekonstrukcí, která mu vrátila jeho původní podobu i krásu a z prostor sloužících jako kotelna, sklady a prádelna vznikla nová hospůdka, jejíž součástí je dětský koutek s posezením a velká letní zahrádka s výhledem na historické centrum města Třebíč a na železniční most přes Libušino údolí. Kousek od Hospůdky se nachází Větrný mlýn na Kanciborku. Ke Kanciborku jako části města se též vztahuje pověst.

Památný kámen na Kanciborku
Pověst se hlásí do období napoleonských válek. Poblíž tenkrát ještě nepostaveného mostu přes Libušino údolí mělo dojít ke střetu mezi rakouským důstojníkem a francouzským vojákem. Ze souboje vyšel úspěšněji Rakušan, kterému se podařilo zasadit sokovi smrtelnou ránu. Francouze pohřbili na místě skonu a na hrob mu postavili kámen, na nějž vyryli kříž a meč jako symboly, že padlý byl křesťan a voják. Na událost se časem zapomnělo. Na přetřes přišla znovu díky zámečnickému mistrovi Bouzkovi bydlícím na Kanciborku. Jednoho dne se Bouzkovi poškodil komín, a tak se mistr vypravil kolem stavení, aby našel nějaký vhodný kámen. Nedaleko od domu narazil na pěkný kousek, který se mu právě hodil. Netrvalo dlouho a kámen byl zasazen do otvoru v komíně a zapraven maltou. Když ale večer u Bouzků zatopili, ozvalo se strašidelné naříkání v řeči, které nikdo nerozuměl. Vše se každý večer opakovalo a sten vždy ustal až nad ránem, když kamna vyhasla. Vystrašený mistr se proto vydal na radu k panu faráři. Důstojný pán správně usoudil, že kámen se symbolem kříže a meče byl náhrobkem padlého vojáka, jehož klid tak byl narušen. Poradil proto Bouzkovi, ať kámen vrátí na své místo a strašidelné naříkání jistě ustane. A dodejme, že měl úplnou pravdu. Kámen, zazděný do opěrného tarasu podél silnice do Boroviny, byl k vidění ještě v 70. letech minulého století. Při stavbě průtahu městem, i když se počítalo s jeho uschováním, se bohužel ztratil.

Větrný mlýn na Kanciborku
Několikapodlažní budova mlýna, zvaného Větrník, se nachází blízko železniční trati, na tzv. Kanciborku nedaleko centra. Větrný mlýn byl postaven roku 1836 a sloužil k mletí smrkové kůry na tříslo, užívané koželuhy při činění kůží. Objekt nechali zbudovat Karel a František Budischowští, protože dodávky od okolních mlynářů nestačily pokrýt potřeby koželužského řemesla. Mlýn měl být původně dřevěný, nakonec byl postaven z kamene a cihlového zdiva. Proti stavbě se však postavili místní mlynáři, kteří nechtěli přijít o zisky plynoucí z mletí kůry, ale neuspěli. Větrný mlýn sloužil svému účelu půl století, než jej nahradil parní drtič kůry v borovinské koželužně Budischowských. Věž o průměru 8 metrů měla podobu komolého kužele zakončeného špičatou šindelovou střechou. Světlo padalo do strojovny v každém patře třemi, v nejvyšším pak čtyřmi okny. Roku 1929 zpustlý objekt zakoupila třebíčská obec a zřídila v něm nouzové byty. Poslední nájemník opustil mlýn až roku 1977. Objekt byl poté upraven jako technická památka. Dnešní podoba sice není původní, ale i tak dostal Větrník vzhled, jak jej znali naši předkové po větší část 19. století.